Příjemnosti, Láska, Učení, Znalosti, Dovednosti, Pravda, Zen či Sen, To čím jsme světelné bytosti, Různosti světů,

amulet.jpg
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "1012"

Povím vám něco o různých druzích zenu.

NATURE-RockIslandInLakeNasser_1024x768.jpg
Než se naučíte mezi nimi rozeznávat, budete mnohokrát přemýšlet např. o tom, zda je pro zen satori nezbytností, jestli zen vyvolává absolutní nepřítomnost těkavých myšlenek atd. Pravdou je, že mezi mnoha druhy zenu jsou některé hlubší a jiná mělké, některé vedou k osvícení a jiné nikoliv. Říká se, že za časů Buddhy existovalo 90 až 99 různých náboženských nebo filosofických škol a každá měla jisté rysy zenu a každá se nějak lišila od druhé. Všechny velké víry mají něco ze zenu, protože víra si žádá modlitbu a modlitba si žádá jistou koncentraci mysli. Učení Konfucia, Moncia, Lao'ce a Čuang Ce všechna mají své elementy zenu. Zen je účasten také mnoha různorodých životních světských aktivit jako např. čajového obřadu, her Mó, kendo a džudo. V Japonsku samotném od dob Reidži, méně než před 100 lety, vzniklo mnoho učení a disciplín s různými prvky zenu. Mimo jiné uvedu Okadův systém Klidného sezení. Emmovu Metodu Pěstování Těla a Mysli. Nedávno Tempu Nakamura velmi obhajoval formu jógického zenu. Všechny tyto různé způsoby koncentrace můžeme zařadit pod široká křídla zenu. Ale raději než abych se zabýval jejich vypočítáváním, omezím se na problémy 5 hlavních typů zenu, jak je klasifikoval starý čínský zenový mistr Keiho Zendži a jehož způsob třídění je dle mého názoru dodnes odpovídající zkutečnosti. V hlavních rysech se tyto druhy zenu liší jen málo. Existují různé varianty sezení, skládání rukou nebo regulace dechu, ale základní elementy zůstávají totožné; vzpřímená pozice, správná kontrola dechu a koncentrace (sjednocení) mysli.

Pro začátečníka je důležité, že v účelu a hlavním obsahu existují mezi těmito druhy zenu značné rozdíly. Budou pro něho důležité až předstoupí přede mne, aby mi ukázal, jaký je jeho myšlenkový pokrok, jaké jsou jeho aspirace, protože pak mu znalosti o různých typech zenu lépe umožní definovat jeho cíle či snahy, než by to bylo možné praktickou otázkou.

První z těchto typů se jmenuje BUMPU, neboli obyčejný, všední zen, na rozdíl od dalších čtyřech, které můžeme nazvat speciálními. Bompu zen, bez jakékoliv filosofie či náboženství, je pro každého bez rozdílu. Je to zen praktikovaný pouze ve víře, že zlepšuje mentální i fyzické zdraví člověka. Bompu zen eliminuje nemoci, odstraňuje psychosomatické potíže a celkově zlepšuje zdravotní stav. Praktikou Bompu zenu se také naučíte koncentrovat svou mysl. Většina lidí se jinak nezajímá o kontrolu či koncentraci mysli a je velká škoda, že ani ve vzdělávacím procesu se těmto problémům nevěnuje pozornost. Ale bez znalosti soustředění je velmi obtížné dokonale využít i běžných znalostí a většinou jde o mrhání časem, stráveným většinou samotným procesem učení. A dokud se nenaučíme uchovávat myšlenky a soustředit mysl, jsme jen duševní mrzáci. Na druhé straně cvičením tohoto způsobu trénování mysli dokážete lépe vzdorovat pokušením, které vás dříve obtěžovala a zbavit se připoutaností, v jejichž otroctví jste dlouhý čas pobývali. Současně následuje obohacení osobnosti, zesílení charakteru a tři základní elementy mysli, intelekt, cit a vůle se budou harmonicky rozvíjet. Tiché sezení podle konfucianistů rozvíjelo hlavně tyto body. Pravdou však zůstává, že Bompu zen, ať výhodnější než pouhé čtení filosofických a morálních knih, je neschopen vyřešit základní problém člověka a jeho vztah k univerzu.

Druhý z pěti typů se jmenuje GEDO. Znamená to „vnější cesta“, což naznačuje, že z buddhistického hlediska je to učení jiné než buddhismus. Je to zen příbuzný filosofii a náboženství, ale ne buddhistickému zenu. Patří sem hinduistická jóga, kontemplativní praktiky křesťanství atd. Gedo zen je často pěstován s cílem vyvolat jisté nadpřirozené schopnosti či dovednosti nebo zvládnout určité umění víc než to dokáže normální jedinec. Dobrý příklad je Tampu Nakamura, o kterém jsem se už zmínil. Tvrdí se, že dovede poroučet lidem, aniž by pohnul svalem. Cílem Emmovy metody je dokázat např. chodit bosky po ostřích nožů nebo hledět na vrabce a zparalyzovat ho. Všechny tyto „zázraky“ jsou vyvolány pěstováním síly džoriki, která pramení z koncentrace mysli a budu o ní mluvit později podrobněji. Připomínám pouze, že zen pěstovaný jen za účelem dosažení síly džoriki není buddhistický zen.

Gedo se také zabývá znovuzrozením v různých nebeských sférách. Jisté sekty hinduistů pěstují zen, aby se znovu narodili v nebi. To ovšem také není zen buddhismus. Ten se nezabývá problémy o existenci různých nebes a nebeských sfér a zda se člověk může znovu narodit, pomocí provozování deseti druhů záslužných skutků, v nebi. V nebi jsou podmínky k životu jistě velmi přepychové, což by mohlo slabší jedince svádět od sezení v zazenu. A kromě jiného, když zásluhy v nebi vyprchají, je snadné sklouznout do pekla. Zenový buddhismus preferuje narození na zemi a cvičení zazenu s cílem stát se Buddhou.


Poradím vám teď další typ koncentrace: sledujte dech pouze okem mysli (v duchu). Přestaňte počítat dech a koncentrujte se na vdechy a výdechy, pokoušejte se je vizualizovat.

Třetí typ zenu je ŠOJO, malý vůz (hinajana). Je to učení o převedení mysli z jednoho stavu do druhého (iluze – osvícení). Kolo učení je „malé“, protože je přizpůsobeno praxi jedince. Můžeme ho srovnat s bicyklem. Velký vůz, Nahajana, se podobá autobusu – pobere s sebou i druhé lidi. Šodžo je tedy zen, který usiluje pouze o vlastní klid mysli. Je to zen, který je buddhistický, ale ne podle Buddhova učení. Je to jakýsi náhradní zen pro ty, kteří jsou neschopni pochop nejvnitřnější smysl Buddhova učení, to je, že existence je nedělitelná jednota a každý z nás objímá celý kosmos. Aby to byla pravda, nelze se spokojit pouze s dosažením vlastního osvobození a nemyslet přitom na ostatní. Jsou takoví lidé, a mnozí sedí i mezi vámi, kteří jednoduše řečeno, nemohou uvěřit v existenci takového světa reality. Bez ohledu na to, kolikrát se učili, že relativní svět protikladů a rozdílů je jen iluze, produkt jejich chybu mysli, nemohou než věřit opaku. Svět je pro takové lidi plný hříchu, strádání, zabíjení a smrti a chtějí přirozeně utéci před svým zoufalstvím. Dokonce i smrt se jim zdá lepší než život. Nejhrůznějším hříchem je vzít život, ať sobě či jiným, protože vrah je odsouzen trpět nespočet dalších inkarnací v podobě zvířete. Pouhá smrt není konec všeho. V podstatě se tito lidé snaží najít způsob, jak zemřít a nenarodit se znovu. Šodžo zen nalézá odpověď. Jeho cílem je zatavení všech myšlenek, aby mysl zůstala dokonale prázdná a vstoupila do stavu mušindžo, ve kterém všechny funkce jsou eliminovány a schopnost vnímání snížena. Cvičením tohoto stavu může dosáhnout kdokoliv. Ze předpokladu, že nechce zemřít, může setrvat v takovémto stavu určitou dobu, řekněme dvě až tři hodiny, anebo pokračovat v něm stále až přejde přirozené v totální smrt, smrt bez znovuzrození. Celý tento proces smrti bez znovuzrození je popsán v buddhistické práci Kušaron.

Čtvrtý typ zenu se jmenuje DAIDŽO, velký vůz (Nahajana) a to je opravdu zenový buddhismus, protože jeho ústředním cílem je kešo-godo – vhled do esenciální podstaty a realizace Cesty v denním životě. Buddhismus je v základě víra v osvícení. Buddha po vlastním osvícení ztrávil 30 let tím, že učil jiné lidi, jak realizovat vlastní opravndovou podstatu. Jeho metody byly přenášeny z učitelů na žáky nepřetržitě až do dnešních časů. A tak je možno říci, že zen, který ignoruje nebo popírá satori, není pravý daidžo buddhistický zen. Dílem praxe daidžo zenu je probudit se do podstaty, ale po osvícení je zazen více než prostředrk osvícení- je aktuálizací pravé přirozenosti jáství. V tomto typu zenu, který má jako objekt satori – osvícení, je snadné chybně pohlížet na zazen jen jako na prostředek k osvícení. Moudrý učitel ale nikdy neopomene zdůraznit, že zazen je aktualizací vrozené Budhha-nature a ne jen technický prostředek k dosažení satori. Pokud by tomu tak bylo, pak po dosažení satori by zazen byl zbytečný. Ale, jak podtrhuje Dogen, právě opak je pravdou. Čím hlubší je zkušenost satori, tím více pak člověk potřebuje cvičit.

SAIDŽODŽO zen, pátý a poslední typ, je nejvyšším prostředkem, kulminací a vyvrcholením buddhistického zenu. Takový zen byl praktikován všemi Buddhy (Sakjamuni, Amida atd.) a je to výraz Absolutního života v jeho nejčistší formě. V takovém zenu není zazen bojem o satori neni cokoliv jiného. Jmenuje se šikan-taza a povíme si o něm více. Ve své nejvyšší praktice znamená konec spojení. Daidžo zen a Saidžodžo zen jsou doplňující se typy. Sekta Rinzai preferuje daidžo, sekta Soto saidžodžo zen. V saidžodžo sedíte, pokud správně cvičíte, v přesvědčení, že zazen je aktualizací vaší vrozené opravdové podstaty a že jednou přijde den, kdy s výkřikem? „Ach, tak to je ono!“ realizujete vlastní podstatu. Nepotřebujete tedy vědomý motiv pro vaše snažení. Dnes je dost lidí v sektě Soto, kteří tvrdí, že protože jsme všichni vrození Buddhové, nepotřebujeme dotáhnout satori. Tento ohromný omyl pomáhá redukovat šikan-taza, nejvyšší forma sezení, nic víc než sezení v čisté formě.

Tím jsem dokončil rozpravu o pěti typech zenu, ale dokud vám nepovím o třech objektivitách zazenu, vaše představa o těchto typech, zvláště o posledních dvou účelech, nebude kompletní.

Je tento web to co vám je blízké?

ano (13 | 100%)
ne (0 | 0%)
Tvůrci lidské DNA
Nově doplněné rozhovory se žáky.
Zápatí stránek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one