Příjemnosti, Láska, Učení, Znalosti, Dovednosti, Pravda, Zen či Sen, To čím jsme světelné bytosti, Různosti světů,

amulet.jpg
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "1012"
Studentka „A“, 60 let.
381355_1722369635122_1714790458_869193_1919439606_n.jpg
Studentka „A“, 60 let.
Studentka: Cítím se jako vězeňkyně svého ega a chtěla bych uniknout. Mohu to zkusit se zazenem? Vysvětlil byste mi účel zazenu?
Roši: Promluvme si nejprve o mysli. Vaše mysl se dá přirovnat k zrcadlu, které odráží vše, co je před ním. Od doby, kdy jste začala myslet, cítit a používat svou vůli stíny zatměly vaši mysl, která zakřivuje odražené reflexy. Říkáme tomu iluze, podvod, klam a je to základní nemoc lidské bytosti. Nevážnější je pocit duality, který tato nemoc vytváří a v jejíž souvislosti si vytváříte pojem „já“ a „ne-já“. Ve skutečnosti je vše jedno a to samozřejmě není matematická veličina. Takto falešně vidící člověk při konfrontaci se světem vytváří pocity protikladu, zoufalství, utrpení. Účelem zazenu je tyto stíny z mysli vymazat, abychom mohli intimně zažívat naši solidaritu s celým životem. Láska a soucit pak přirozeně splynou.
Studentka: Sedím v šikan taze jak jste mi nařídil. Bolí mne nohy, ale je to snesitelné. Neobtěžuje mne spousta myšlenek a má koncentrace je docela dobrá. Ale přesto opravdu nevím, proč vůbec sedím.
Roši: Hlavním účelem sezení v zazenu je sjednocení mysli. Pro měrnou osobu, jejíž mysl je roztříštěna do mnoha směrů, je koncentrace vlastně nemožná. Pomocí praxe zazenu se mysl soustřeďuje do jednoho bodu, takže ji lze kontrolovat. Je to jako když soustřeďujete sluneční paprsky zvětšovacím sklem. Soustředěny jsou samozřejmě paprsky daleko silnější. Lidská mysl také pracuje efektivněji když je soustředěna a sjednocena. A ať už chcete nahlédnout do vlastní podstaty (self nature) nebo ne, určitě oceníte sjednocení mysli v běžném životě.
Studentka: Samozřejmě. Nedávno jsem klidně seděla v zazenu, když jsem náhle měla velké bolesti. Nevěděla jsem, jestli se mám ze všech sil snažit překonat bolest nebo toho nechat, když byla tak intenzivní. Můj skutečný problém je jinými slovy tento: Mám se snažit vůlí bojovat nebo sedět pasivně, neznásilňovat se?
Roši: To je velký problém. Jistě dosáhnete bodu, kdy dokážete sedět klidně a pohodlně, bez násilí a bolesti. Ale díky dlouhému zlozvyku zneužívat těla a mysli musíte v začátcích vůlí přemáhat bolest než se naučíte sedět klidně a v rovnováze. A to zahladí bolest. Když je centrum těla položeno pod pupek, celé tělo funguje s větší stabilitou. Centrum obyčejného člověka je v ramenou. A místo abychom chodili a seděli rovně, a s rovnými zády, většina lidí je různě zkroucená a vystavuje své vnitřní orgány nepřirozeným tlakům a námahám. A dále, zneužíváme mysl a zaměstnáváme ji různými zbytečnými problémy nesmyslných myšlenek. Proto také musíme vynaložit značné úsilí, abychom užívali tělo a mysl lépe. Nejprve je to bolestivé, ale jestliže vytrváte, bolest vám pak ukáže cestu k pocitu potěšení a budete fyzicky silnější a mentálně více pozorní. To je zkušenost všech, kteří praktikovali zazen pravidelně a poctivě.
Roši: Chcete se na něco zeptat?
Studentka: Ano, mám několik otázek. První je: Proč jste nechal dát nade mne znamení, abych nebyla bita kjosaku? Je to proto, že jsem beznadějný případ?
Roši: Měl jsem dojem, že vy, jako většina zápaďanů, nesnášíte být bita. Starší dohlížitel bije velmi tvrdě a myslel jsem, že by to rušilo váš zazen. Nebude vám to tedy vadit?
Studentka: (směje se) No, asi ne, pokud to nebude příliš silně.
Roši: Včera tu byla mladá Japonka, sedící naproti vám, udeřena poprvé a s velkou silou, protože dřímala. Překvapilo ji to tak silně, že okamžitě opustila sešin. Naštěstí se včera vrátila a řekla mi, co se přihodilo a já jsem použil možnosti dát nad její místo znamení, aby nebyla bita kjosaku.
Studentka: Jinak jsem ráda, že si nemyslíte, že jsem beznadějný případ. Toto je má další otázka: Dnes ráno jsem se cítila velmi silná a tak jsem si začala myslet: Musím vyprázdnit svou mysl od nesmyslných myšlenek, abych zmoudřela. Pak jsem si uvědomila, že to byl nápad mého ega a ztratila jsem odvahu. Připadala jsem si jako osel, který se hýbe jen když mu ukazují mrkev před nosem.
Roši: Přejete si být osvícená?
Studentka: Nevím, co je to osvícení. Včera jsem vám říkala, že chci vyhnat své ego, abych se stala trochu moudřejší. Předpokládám, že jsem více zaintersována v odstranění ega než v osvícení.
Roši: Ve skutečnosti zde není nic coby ego – to je něco, co jsme si sami stvořili – a je to zase to ego, které jsme si vytvořili, které nás vede k zazenu, takže ho neodsuzujeme. Zazen, jak jste si již asi všimla, přináší potlačení ega. Také tím, že budete jednat podle nařízení a pravidel sešinu, své ego potlačujete. Když například se vám nechce vstát, když zazní zvonek ke kinhinu, pociťujete své ego a stejné je to i s jídlem, když odmítáte jíst společně s ostatními a preferujete jídlo o samotě. A protože ego je zakořeněno v podvědomí, jediným způsobem jeho vykořenění je osvícení.
Studentka: Jsem velmi unavena a hrozně mne bolí nohy. Nemohu už dál sedět. Nevím, co dělat.
Roši: Zazen vyžaduje velkou dávku energie. Jestliže tělo není v dobré kondici, intenzivní zazen je obtížný. Dokud se nevzpamatujete fyzicky, seďte co nejvíce pohodlně a neznásilňujte se. Až budete při síle, znovu se začněte snažit. Je to věc motivace nebo vůle trpět. Energie a motivace jsou nezbytné.
Studentka: Pracovala jsem na koanu „Jaký byl tvůj obličej, než jsi se narodil?“. Věřím, že mám odpověď, ale posoudit to musíte vy. (I have dwelt). Například jaká jsem byla, než jsem se narodila a jací byli moji rodiče. Myslela jsem také na to, jaká budu až umřu. Vlastně jsem ve své představivosti již pohřbila svůj popel v mé oblíbené nádobě. Pracovala jsem na koanu správně?
Roši: No nepracovala. To, co si předkládáte, je imaginární obraz koanu. Abyste se s koanem opravdu vypořádala, musíte být schopna odpovědět na otázky jako: Když bude svět zničen, bude zničena tvá originální tvář? A ḱdyž, jakým způsobem?
Studentka: Neumím odpovědět na takové otázky.
Roši: Tento koan je stejný jako „Mu“. Prostě pokračujete v sezení šikan taza, než dosáhnete bodu, kdy budete silně chtít kenšo. Pak bude čas řešit koan Jaká byla má tvář, než se narodili mí rodiče nebo Co je to Mu.
Studentka: V přednášce o makyo jste řekl, že dokonce i psychologický vhled do vlastní osobnosti je makyo. To není jen podivné, ale zklamání. Několikrát jsem se v průběhu sešinu dostala do takového psychologického vhledu do sebe a cítila jsem se povzneseně. Ale teď jsem rozladěná a nevím, co si o tom myslet.
Roši: Až vaše praxe pokročí, objeví se mnoho makyo. Může mezi nimi být nejen povznášející, ale i makyo způsobující zadostiučinění. A jestli se jimi necháte ovlivnit, mohou vám velmi překážet. V nejhlubším slova smyslu i Bodhisattva Kannon je „ovlivněna“ soucitem, jinak by byla Buddhou, beze všech ovlivnění. Ten, kdo je posedlý myšlenkou pomáhat druhým, může znásilňovat ty, kteří se lépe cítí bez jeho pomoci. Vezměte si člověka, který žije jednoduše, s trochou peněz. Dejte mu věci, které nepotřebuje nutně k životu a může to jeho jednoduchý život zničit. To by nebyla vůbec laskavost; Buddha je laskavý, ale není posedlý ideou zachraňovat druhé. Vhledy do vlastní osobnosti nejsou jistě tak špatné, ale vaším cílem je jít až za ně. Když si přestanete gratulovat k těmto vhledům, váš pokrok na cestě k realizaci vaší Buddha nature se urychlí. V nejširším slova smyslu je všechno pomíjivé i osvícení makyo. Nezabývejte se makyo a nedovolte, abyste jimi byla vyrušována. Pokračujte pouze ve svém cvičení.
Studentka: Asi před hodinou náhle zmizela bolest v mých nohou a než jsem si to stačila uvědomit, začaly mi téci slzy a uvnitř jsem se cítila jaksi rozpuštěna. Zároveň mnou prostoupil velký pocit lásky. Co to znamená?
Roši: Zazen prováděný s energií a přesvědčením, rozptyluje náš smysl pro odcizení k lidem a věcem. Myšlení obyčejného člověka je dualistické, myslí v termínech Já a to, co je proti mně a to způsobuje jeho starosti, protože pomáhá růstu antagonismu a utrpení. Ale pomocí zazenu tato vada mizí. Váš soucit se přirozeně prohloubí a rozšíří, protože vaše city a emoce již nejsou soustředěny na neexistující „Já“. To se stalo i vám. Jistě je to chválihodné, ale nezastavujte se a pokračujte celým srdcem ve svém soustředění.
Studentka: Cvičím šikan tazu.
Roši: Chcete se něco zeptat?
Studentka: Ano. Včera jsem zkoušela sedět s rázností a přesvědčením, jak jste mi to určil, ale cítila jsem, že mé chtění bylo mechanické, protože jsem se musela přinutit dosáhnout tohoto stavu. Nicméně jsem takto seděla a po několikerém udeření kjosaku mi pak dohlížitel pošeptal, že sedím velmi dobře. A sama jsem cítila, že je můj zazen mechanický. Dnes ráno docela přirozeně vzrostla má síla a já jsem cítila, že kvalita mého zazenu je větší, než toho, do kterého jsem se musela nutit, ale dohlížitel mne udeřil a řekl, abych znásobila své úsilí a vzchopila se. Jsem docela zklamaná.
Roši: Především nenechávejte ve své mysli slova, kterými vás povzbuzují dohlížitelé. Vyslechněte je a ihned na ta slova přestaňte myslet. Samozřejmě je zazen bez nuceného „úsilí“ lepší. Bohužel je ne vždy možné dosáhnout ho bez vůle a proto se musíte přesvědčovat ke klidnému sezení pokud energie spontánně nepřijde. Vemte na vědomí, že je zde příčinná souvislost mezi vaším mechanickým sezením a, jak tomu říkáte, přirozeným, snadným sezením. Samozřejmě, že sedící není nejlepším soudcem kvality svého sezení. Důležité je ale nepovolovat úsilí, nedopustit únavu a nudu.
Studentka: Měla jsem pocit nějaké věci mezi obočím. Bylo to tak silné, že jsem tam automaticky přenesla svou pozornost. Ale protože jste mi řekl, abych pozornost držela v oblasti břicha, přenesla jsem ji tam zpátky. Mám v tom pokračovat?
Roši: Pokud vaše mysl spontánně přenese pozornost do oblasti mezi obočím, je to v pořádku a soustřeďujte se na toto místo. To je pouze jiný způsob koncentrace.
Roši: Přihodilo se něco zvláštního?
Studentka: Měla jsem pocit, jakoby můj dech vytlačil zadní část mé lebky a unikal dolů k bedrům. Je to makyo? Jestli ano, co mám dělat?
Roši: Ano, i to je druh makya. Tyto věci nemají zvláštní význam, nejsou ani povzbudivé ani škodlivé. Nenechte se jimi zmást, klidně pokračujte v cvičení. Povstávají, když intenzivně soustřeďujete svou mysl.
Studentka: Ale proč vůbec povstávají?
Roši: Náhodné myšlenky, stejně jako vlny na moři, se nepřetržitě vlní na povrchu naší mysli jako výsledek funkcí našich šesti smyslů (6. smyslem podle buddhismu je schopnost rozeznávací). V našem podvědomí jsou uchovány všechny dojmy a zkušenosti celého předchozího života, včetně předchozích existencí, až k nepamatovatelnému času. Když zazen pronikne tak hluboko pod povrch mysli a vnikne do úrovní podvědomé mysli, částice podvědomí probublají na povrch vědomé mysli. Tomu říkáme makyo. Nebuďte v pokušení vážit si jich, jestliže jsou příjemné a nebojte se jich, jestliže jsou strašidelné. Jestliže se k nim jakkoliv připoutáte – ať už strachem či obdivem – stanou se velkou překážkou.
Studentka: Mám velké bolesti v nohou. Co mám dělat?
Roši: Jestliže je bolest velká, je obtížné se soustředit. Ale jakmile bude vaše soustředění hluboké, bolest, místo aby vás připoutávala, povzbudí vás, pokud ji statečně ponesete.
Studentka: Mám jinou otázku. Co mám dělat, když jsem ospalá.
Roši: To záleží na charakteru vaší ospalosti. Jestliže jen klímete, promněte si oči neb protočte trup několikrát ze strany na stranu. Jestliže je to ospalost, protože jste např. včera vůbec nespala, zkuste si omýt obličej studenou vodou. A pro povzbuzení vůle je dobré např. představit si, že každým okamžikem může přijít, ať už v důsledku nehody či vážné nemoci, smrt, takže musíte ze všech sil honem cvičit bez jakéhokoliv zdržení.
Studentka: Mám dojem, že jsem svůj první sešin promarnila. Nebyla jsem schopna se soustředit, byla jsem neustále vyrušována křikem dohlížitelů a zvukem dopadajících kjosaku, rušila mne auta, křik dítěte a štěkání psa. Zkoušela jsem si představit, že jsem v tichém klášteře s nádherným okolím, ale bylo to ještě horší. Kromě zklamání z neschopnosti se také stydím, že to nedokážu lépe.
Roši: To je zbytečné. Zpočátku koncentrace dělá problémy každému, protože jde velmi snadno mysl rozrušit. Samozřejmě, že by bylo ideální provozovat zazen někde v klidu a proto také mnoho mnichů odchází do hor. Ale není dobře zůstávat tam dlouho. Jakmile schopnost člověka koncentrovat se zesílí, bude pak schopen provozovat zazen kdekoliv, a čím hlučněji tam bude, tím lépe. S pěstovanou schopností silné koncentrace, můžete sedět v zazenu třeba i na Ginze.
Studentka: Mám velmi dlouhou otázku, která zabere asi trochu času. Vím, že další už čekají, ale protože je to pro mne důležité, chci vás požádat o dovolení, zeptat se vás na to.
Roši: Pokračujte a ptejte se.
Studentka: Od minulého sešinu jsem byla pronásledována mnoha nepříjemnými pocity a myšlenkami během zazenu. Mám dojem, že to nebyly makyo, bylo to o mně a já tomu říkala má nepravá přirozenost. V lekci jste dnes ráno říkal, že prázdná mysl se naplní moudrostí. Také jste hovořil o tom, že máme jen vidět, když se díváme a jen slyšet, když posloucháme. Já jsem toho nebyla schopna, protože mne neustále rušilo ego. Nevím, co je to kenšo, ale jestli je to vhled do pravé lidské podstaty, zdá se mi, že to, co jsem zažila já je pravý opak, vhled do mé nepravé podstaty.
Roši: Než jste začala provádět zazen měla jste dojem, že jste nejvyšší tvor, ale jakmile jste začala hlouběji vidět do sebe, zjišťujete, že jste „udělána v pokoře k vlastnímu ďáblu a skutkům. Ale i takové přirovnání, poznatek je odraz pravé podstaty. Když kráčíte v naprosté tmě a přijdete k borovici, nevidíte z ní nic. Prozáří-li zrakem paprsek měsíce, najdete na zemi jehličí. Pak s větším množstvím světla uvidíte i kmen a větve a když vyjde celý měsíc, uvidíte celou borovici. Náš vjem pravé podstaty je podobného charakteru.
Studentka: Mohu se zeptat ještě na něco? Viděla jsem a hovořila s lidmi, kteří měli, myslím si, jistý druh osvícení. Ale často vypadají, že mají starosti s tím, čemu já říkám nepravá podstata. Jak je to možné?
Roši: Je pravda, že někteří lidé, kteří již zažili kenšo, jsou stále horší než ti, co je nezažili. Ptáte se, jak se to stane. Tito lidé dosáhli poznání, že život ve všech základních formách je nedělitelný, ale ještě se nedokázali zbavit svých klamných iluzí a náchylností, jejichž kořeny jsou v hlubokém podvědomí a nedokáží jednat v souladu se svou vnitřní vizí. Pokud budou pokračovat v zazenu, jejich charakter se bude očišťovat a po čase i oni budou samostatnými individualitami. Na druhé straně ti, kteří ještě nezažili kenšo a jsou, zdají se být, čestní nesobečtí. Z tohoto hlediska se pak zdají být lepší než ti předchozí, ale protože nikdy neviděli skutečnou pravdu a stále se vidí odděleně od univerza, pod větším tlakem jejich charakter propadne a už se nebudou zdát tak dokonalí.
Studentka: (Pláče). Právě před pěti minutami jsem zažila otřesnou zkušenost. Cítila jsem, jakoby se celý vesmír zřítil do mého žaludku a začala jsem plakat. Nedokážu přestat.
Roši: Mnoho podivných zážitků s sebou přináší zazen a některé z nich jsou nepříjemné. Ale nemají velký význam. Jestliže se necháte splést hezkými zážitky a postrašit strašidelnými, budou vám jistě překážet. Ale jestliže si jich nebudete všímat, přirozeně odplynou.
Studentka: Včera jsem vám vyprávěla o zážitku s vesmírem v žaludku a o tom, jak jsem se rozplakala. Myslela jsem na to a myslím se to stalo proto, že jsem na sebe určitým způsobem tlačila, naléhala. Kdybych nenaléhala, nestalo by se to.
Roši: Kdybyste chtěla sedět v zazenu klidně a nenásilně, také můžete. Lze to přirovnat ke třem lidem, lezoucím nahoru. První se nechce vyčerpat, chce se potulovat a to mu samozřejmě zabere spoustu času než se dostane na vrchol. Druhý, více spěchá a kráčí pravidelnými kroky, pohupujíc pažemi. Třetí téměř skáče a běží až na vrchol, kde užasne: Och, jaký krásný výhled?
Studentka: Která cesta je nejlepší?
Roši: To závisí na stavu vaší mysli. Máte-li spoustu času, první cesta vám bude vyhovovat. Ale jestli chcete dosáhnout vrcholu rychle, přirozeně je lepší některé z dalších dvou cest. Je ovšem nutno uvážit, že tyto cesty vyžadují více energie. A také budete-li se pohybovat rychleji, přihodí se vám spousta příhod, ať hezkých nebo nepříjemných.
Studentka: Ráda bych vám velice pěkně poděkovala. Chci vám také říci, že toto je můj poslední sešin, protože příští týden se vracíme do USA. Ačkoliv sešiny, kterých jsem se zúčastnila, byly velmi bolestné, byly také velmi objevné. A bez toho posledního bych rozhodně nerozuměla sama sobě tak, jak si rozumím nyní a nevěděla bych jak pokračovat dále. Jsem vám velmi vděčná za vaši pomoc, kterou jste mi věnoval.

Je tento web to co vám je blízké?

ano (13 | 100%)
ne (0 | 0%)
Tvůrci lidské DNA
Nově doplněné rozhovory se žáky.
Zápatí stránek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one