Příjemnosti, Láska, Učení, Znalosti, Dovednosti, Pravda, Zen či Sen, To čím jsme světelné bytosti, Různosti světů,

amulet.jpg
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "1012"
tumblr_mrutx377hw1qb30dwo1_500.jpg
 (Každý student, když vstoupí do místnosti k rošimu, oznámí povahu svého cvičení. Tento student řeší koan Mu. Abychom se vyhnuli opakování, vypouštíme úvodní část každého dokusanu).

Student: Cítím, že Mu je všechno a nic. Cítím, že je to jako odraz měsíce na hladině jezera, ani ne měsíc, ani ne jezero, ale jen odraz.

Roši: Dosáhl jste teoretického uchopení Mu, čistý obraz Mu z vaší mysli; nyní potřebujete uchopit to přímo. Existuje citát jednoho mistra v okamžiku, kdy byl osvícen: Když jsem poslouchal znít zvony, náhle tam nebyl ani zvon ani já, pouze a jen zvuk. Jinými slovy si již nebyl vědom vzdálenosti mezi sebou, zvonem, zvukem a vesmírem. To je stadium, kterého jste dosáhl. Nepolevujte, pokračujte usilovně dále!

Student: Má stížnost. Minulou noc, zatímco jsem čekal na dokusan, jsem byl udeřen a vyplísněn. Vím, že to bylo míněno k mému povzbuzení, ale byl jsem velmi pohoršen.

Roši: To proto, že o sobě uvažujete jako o „já“ vás takový trest pohoršil. Pokud by vaše tělo a mysl byla stoprocentně ztotožněna v Má, kdo by vás mohl vyrušit? Nyní budete jako hlupák nebo pytel na tlučení: kterým směrem do vás strčí tím jdete, protože vaše ego, vaše vůle byla vypovězena. V té době přímo realizujete Mu a po dosažení tohoto stavu se již nad ničím nebudete pohoršovat.

Student: Včera jsem dosáhl stavu, kdy moje horlivost pracovala na 95%. Ale dnes mne opustila. Cítím se totálně bez odvahy. Nevím proč.

Roši: Nebuďte bez odvahy. Stává se to každému. Kdybyste byl stroj, možná byste dokázal fungovat stále na plný výkon, ale jste člověk. Všimněte si jezdce na koni: Pokud je to dobrý jezdec, občas povolí uzdu a zpomalí do kroku a udržováním se v tomto stavu připravenosti je schopen okamžitě přejít do klusu. Jestliže budete důkladně odpočívat nebo co je ještě horší, čas od času úplně zastavíte, dá vám to více práce dostat se zase do tempa. Problém je možná v tom, že si podvědomě nebo i možná vědomě říkáte: jestli na tomto sešinu nedosáhnu osvícení, dokážu to příště. Ale kdyby toto byl váš poslední sešin v Japonsku, zoufale byste cvičil a vaše zoufalství by vás dovedlo k osvícení. Podívejte se na ty ostatní, kteří tady s vámi sedí na tomto sešinu (jednoročně Jasutani roši řídí sedmidenní sešin na Hokaidu). Mají tuto příležitost jen jednou za rok a cítí, že pokud se jim nepodaří dosáhnout kenšo tento týden, budou muset čekat celý další rok. A tak sedí v zazenu s velkou snahou a energií. Tři ze skupiny již kenša dosáhli. Nepolevujte ve svém úsilí, jinak vám to zabere příliš mnoho času než dosáhnete toho, po čem toužíte.

Student: Má mysl je nyní daleko prázdnější než tomu bylo po většině tohoto sešinu, ale stále mne pár myšlenek pronásleduje. Možná je to tím, že jsem toho tolik přečetl o zenu v minulosti.

Roši: Ano. Realizujete Opravdovou Podstatu pouze tehdy, jestliže vyprázdníte svou mysl od myšlenek, aby byla čistá jako list bílého papíru. Je to jednoduše věc prohloubení ponoření se do Mu tak, aby nezůstalo ani místečko pro jakoukoliv myšlenku včetně Mu samého.

Roši: Ani na okamžik nebuďte nedbalý! Pokud se snažíte být pozorný při zazenu, ale nedovolíte očím, aby bloudily kolem, rušíte koncentraci své mysli. Sledujete, co vám říkám?

Student: Ano, sleduji, ale ve skutečnosti se mne to netýká, protože jsem vždy velmi pozorný.

Roši: Nu, ono je možné být nepozorný, aniž byste o tom věděl. A kromě toho existují přece stupně pozornosti. Pokud v přeplněném vlaku pozorně sledujete, aby vás neokradli, je to pouze jedna kategorie pozornosti. Ale jestliže jste v situaci, kdy v příštím okamžiku můžete být zabit – třeba ve válce – stupeň pozornosti je rozhodně vyšší. Být třeba jen na vteřinu laxní, znamená být oddělen od Mu. I když jdete spát pokračujte ve svém ponoření se do Mu a když se probouzíte, probuďte se s myslí soustředěnou na Mu. Jako byste tím byl posedlý, jako milenec. Jen tak dosáhnete osvícení.

Roši: Víte, jak správně sedět v zazenu. Máte také vynikající mentální obraz Mu. Ale jestliže chcete skutečné zažít Mu, musíte vymazat jeho portrét z těkavé mysli. Kořeny idejí vytvářejících ego jsou hluboko v podvědomé mysli, mimo dosah obvyklé pozornosti, takže je velmi obtížné jich dosáhnout. Abyste to dokázal, musíte být absolutně sjednocen s Mu, když chodíte, jíte, spíte, vyměšujete. Tedy nejen koncentrovat mysl, ale i kontrolovat oči, protože oči, pokud nejsou připoutány, přivolávají těkavé myšlenky a než si to uvědomíte, oddělí vás od Mu. Jak jsem řekl, umíte se správně koncentrovat, ale koncentrace je stále ještě slabá. Máte tendenci občas dřímat nebo se zaměstnávat zvláštními činnostmi. Ačkoliv to samo o sobě není ta špatné, je to osudné vzhledem k úmyslu dosáhnout a realizovat vaši pravou podstatu, protože mysl je stále rozptylována. Dosáhnete osvícení pouze tehdy, když se silou celého vašeho bytí budete snažit se ztotožnit s Mu.

Student: Bojuji celou svou vůlí, abych se sjednotil s Mu, ale protože to, co dosud není Mu je stále silné, Mu nenabývá vrchu. Vlastně čím je Mu silnější, tím jsou silnější také síly namířené proti Mu, takže se cítím jako „ mezi dvěma světy, jeden je mrtvý a druhý neschopný se zrodit.“ Upřímně řečeno, jsem na pochybách co dělat. Jisté je, že to asi chce větší sílu, o tom jsem přesvědčen.

Roši: Co se pokoušíte dělat se dá srovnat s tímto (udeří jednou dlaní do druhé). Jakmile ale Mu realizujete, nic nebude oponovat, protože všechno bude Mu. Nyní začínáte asi oceňovat, proč se používá kjosaku – aby vám pomohla dostat se až nad vaši kapacitu (normální). Ačkoliv kjosaku nesnášíte, mohu říci dohlížiteli, aby vás čas od času udeřil do zad, aby vám pomohl zmobilizovat ještě vetší sílu a energii, než jakou používáte dosud.

Roši: Kdybychom byli v jiném klášteře a vy jste přišel před rošiho na dokusan jako jste přešel teď, roši by ostře požadoval: Ukažte mi Mu! Pokud byste to nedokázal, roši by vám nařídil neobjevovat se před ním, než to zvládnete. Zahanben si budete hledat výsluhy, proč se nezúčastnit příštího dokusanu, protože stále ještě nebudete mít odpověď. Jenže nepůjdete-li dobrovolně, budete k rošimu odvlečen vrchním mnichem. Ze zoufalství pak můžete nalézt odpověď. Z různých důvodů to zde tak neděláme. Ale zkuste zvýšit své úsilí a tlak na sebe samotného. Pak přijďte na dokusan s pocitem, že dokážete demonstrovat Mu. A nyní jděte na své místo a ze všech sil se snažte.

Roši: Vidím, že jste dosud nepronikl Mu.. Proč ne?.. Začal jste se silnou koncentrací, ale pak jste polevil. Jistý čas jste držel Mu jako já držím tuto hůlku (uchopí hůlku oběma rukama). Pak jste odpočíval (nechá hůlku upadnout). Takhle to nikdy nedokážete. Když kráčíte, kráčí to pouze Mu, když jíte, pouze Mu jí, když pracujete pracuje to Mu, a když se přede mnou objevíte, objeví se to Mu. Uklání se také jenom Mu. Mluví jen Mu. Ležíte v noci to je Mu, které spí, Mu, které se probouzí. Až dosáhnete stádia, kdy vaše vidění, slyšení, dotýkání, čichání, myšlení nebude ničím jiným než Mu, teprve tehdy náhle dosáhnete Mu.

Roši: Pro dosažení Mu musíte být jako milenec, který myslí a cítí jen pro svou vyvolenou. Obyčejný člověk se zaměstnává spoustou bezvýznamných detailů, jako např. kolik je hodin, oblékání, těkavé myšlenky, ale milenec s myslí upřenou pouze ke své milé, má mysl obrácenou pouze jedním směrem. Určitě dosáhnete osvícení, když se vám podaří takto nasměrovat mysl a úctu k Mu.

Student: Mnohokrát jste mi říkal, že každičký předmět je Mu, že já jsem Mu atd. Co s tím mám dělat? Mám na to během zazenu myslet a když ano, jakým způsobem?

Roši: Ne, nemyslete na to během zazenu. Jsou to jen okamžikové narážky. Jestli vám pomohou otevřít mysl k přímému uvědomění si Mu, výborně, jestli ne, zapomeňte na ně a vraťte se k otázce „Co je Mu?“.

Student: Před chvílí, když jsem se soustřeďoval na Mu, jsem cítil, že síla mé koncentrace je dosti značná. Snadno jsem soustředil myšlenky a myslel pouze na Mu, ale od okamžiku, kdy jste mi řekl, abych se soustředil na smysl Mu, abych se ptal na to, co to je Mu, se má mysl otevřela spoustě myšlenek, které mou koncentraci ruší.

Roši: Účelem zazenu je zažít zkušenost satori. Satori a džoriki, což jsou japonské výrazy pro síly, vyplývající ze zazenu, přestože podobné, jsou rozdílné věci. Existují lidé, kteří po celá léta sedí v zazenu se silnou džoriki, ale přesto nedosáhnou satori. Proč ne? Protože ve svém nejhlubším podvědomí se nedokáží zbavit ideje, že svět je oddělen od nich samotných, a stojí v protikladu. Člověk s takovými koncepcemi stojí v „temnotě“. (V zazenu se říká, že „velké kruhové zrcadlo moudrosti je černošedé“). Satori přichází z této temnoty a ne ze světla rozumu a poznání. Intenzivním ptaním se „Co je to Mu?“ přivádíte svou rozumovou mysl do stavu hlubokého rozrušení a zároveň narušujete kořeny „já“ a „ne-já“ v podvědomí. Tato dynamická cesta sebe vyptávání je nejrychlejším způsobem k dosažení satori.

Student: Proč tedy mám rozvíjet džoriki?

Roši: Jen proto, že zatím nedokážete zvládnout duchovní cvičení a uklidnit myšlenky a emoce. Jakmile tuto schopnost rozvíjením síly džoriki dosáhnete, nebudete již řízen vášněmi. Budete moci vnímat atraktivní vjemy nebo je klidně ignorovat bez nejmenšího vlivu nebo lítosti. Avšak dokud zkušenost satori nepřehodnotí váš svět a vy budete stále pod vlivem „já" a „jiní“, budete svou dokonalou vnímavostí také klamán. Seberealizace může někdy přijít jen po krátkém zazenu a s malou džoriki, ale bez džoriki je velmi těžké přeměnit zvyky a návyky tak, aby byly v souladu s pravdou, kterou (jednou zažijete nebo) jste zažil. A po osvícení, kdy člověk už nevidí sebe a svět odděleny, následuje vždy pokračování v zazenu a rozvíjení džoriki.

Student: Dokáži to ocenit, ale můj problém je stále jen to, jak se zabývat otázkou „Co je to Mu?“, když mi připadá absolutně nesmyslná? Nedokáži tu otázku ani zformulovat, natož ji rozluštit. Že to je jako bych se ptal: „Co je to baba“ a samozřejmě to pro mne nemá smysl.

Roši: A právě proto je koan Mu tak vynikající! Abyste realizoval skutečnou podstatu, musíte zlomit pouta logiky a analýzy. Běžné otázky vyžadují rozumné odpovědi, ale zkoušet odpovědět na Mu logicky je jako bít pěstí do železné stěny. Tato otázka vás nutí k proniknutí do sféry „za“ myšlení. Ale vaše úsilí o její rozluštění smysl má. Pokoušíte se nalézt odpověď na otázku: Jaká je má skutečná podstata? A tu můžete zodpovědět. Pokud vám to bude více vyhovovat, zkuste řešit tento problém a ptejte se: Jaká je má opravdová podstat (true self)?

Student: Nebo kdo jsem? Co jsem?

Roši: Ano, přesně tak.

Student: (spěchejte, rychle oddechujte) Musím vám povědět, co se mi před chvílí přihodilo. Byl jsem prakticky vymazán (black out)!

Roši: Máte na mysli, že všechno zčernalo a nic jste neviděl?

Student: Ne docela. Vše potemnělo, ale byly tam malé díry světla a to se přihodilo několikrát za sebou. Jaký to má význam?

Roši: Je to makyo a také důkaz, že jste dosáhl kritického stadia. Makyo se neobjevuje dřímete-li, ale označuje intenzitu vaší koncentrace; je velice důležité, abyste se ani na okamžik ale neoddělil od vašeho koanu. Nepolevujte ani na okamžik! Nedovolte ani nejmenší maličkosti přerušit vaší koncentraci. Nyní musíte přímo realizovat Mu. Již jen jeden krok!

Student: Má mysl je plně soustředěna. Byl jsem v hlubokém samadhi. Celým tělem a duší jsem se ptal, co je to Mu.

Roši: Výborně!

Student: Ale mám tuto potíž. Náhle začne bít srdce velmi prudce a dech mi zmizí z nosu a zjeví se v žaludku. Nevím, jestli je to dobré nebo špatné. Také nevím, vnímám-li dohližitele jak bije jiné kjosaku nebo je povzbuzuje ke koncentraci, jestli mám pokračovat v tiché meditaci nebo se namáhat jako ostatní okolo mne.

Roši: Opakuji pouze toto: Dosáhl jste kritického stadia. Když jsem před mnoha léty cvičil v klášteře Honiš, také jsem měl potíže s tlukoucím srdcem a nevěděl jsem, co s tím dělat. Jak víte, v klášteře je kjosaku stále používána a když jsem svůj problém řekl mistru Harašovi, neřekl mi na to nic. Vůbec nic. Což znamená, že musím sám přijít na to, jak z toho ven a nikdo na světě mi nemůže pomoci. Budu-li pokračovat mohu omdlít, přestanu-li, prohrál jsem. Tak jsem to cítil. Řeknu vám toto: Pokud budete klidně sedět a zaznamenávat čas, nikdy nedosáhnete satori. Musíte proniknout Mu s poslední kapkou energie, vaše ponoření musí být absolutní. Koncepce „já“ a „ti druzí“ je v podvědomí velmi silná. Myslíme si: Já jsem zde a to nejsem já, je tam. To je iluze. Ale tento omyl není vrozen. Samozřejmě, že to tom teoreticky již víte ale to „já“ je tak hluboce zakořeněno, že nemůže být vytrhnuto bezdůvodně. Při prosté koncentraci na Mu si nejste vědom duality „já“ a „ne-já“, ale jestliže bez přerušení budete pokračovat v koncentraci, to „já“ hluboko v podvědomí umře. A náhle – klap – a již zde není duality. Tato zkušenost se nazývá kenšo. A tak nepřestávejte, jste v rozhodující fázi, usilovně seďte v zazenu!

Roši: Stále jste ještě Mu neviděl, že?

Student: Cítím, že váš zvonek, strom na dvoře a já bychom měli být jedno, ale nějak nemohu přímo tuto jednotu realizovat. Cítím se, jakoby v řetězech, ve vězení, ze kterého nemohu uniknout. Nemohu tu dualitu zlomit.

Roši: Jenomže jsou to právě tyto poznámky, které brání vaší realizaci Mu. Pryč s nimi! Jen nemyslící ponoření do Mu vás dovede k jednotě. Odpovězte mi na otázku: Až umřete, umře i všechno okolo vás?

Student: Nevím, ještě jsem to nezažil.

Roši: Když zemřete, zemřou i všechny věci kolem, protože si jich už nebudete vědom. Existují v příbuznosti k vám, že?

Student: Ano, předpokládám.

Roši: Takže když vy zmizíte, zmizí i celý vesmír a když vesmír pomine, pominete i vy. Pamatujte, cokoliv může způsobit náhlou realizaci Mu za předpokladu, že je vaše mysl prázdná a vy nevědom si sám sebe. Do konce sešinu zbývá 5 hodin a pokud se se vší silou zkoncentrujete, jistě dosáhnete osvícení.

Roši: Vypadáte jako, že jste se skoro dotkl Mu. Podívejte se na tuto elektrickou lampu. Roztočím ji. Její listy rotují. Odkud se ta rotace vzala? Nyní pampu zhasnu. Není to Mu? Když se ptám studentů, co je to Mu, někteří zvednou mou hůlku, jiní zvednou prst, další mne obejme (objímá studenta).

Student: To vše vím, ale udělám-li to, bude to předpovězené, nespontánní.

Roši: To je ovšem pravda. Až skutečně zažijete Mu, budete moci reagovat spontánně. Ale musíte přestat myslet a pouze se soustředit na Mu.

Student: Vím to, rozumím tomu a zkouším to dělat. Nedávno jsem jaksi ochutnal Mu, když jsem zakřičel na dohlížitele, který mne udeřil, ačkoliv nade mnou viselo znamení, že nemám být bit.

Roši: Ten pocit Mu byl nádherný, že? V momentu, kdy jste na něho křičel, jste nežil v dualitě, nebyl jste si vědom ani jeho ani sebe, jen jste křičel. Ale protože to bylo jen chvilkové a částečné, zmizelo to. Neztrácejte ze zřetele Mu, ať se děje co se děje. Snažte se!

Student: Nemám zvláštní otázky. Chci jen říci, že jsem dnes velmi malátný. Nemohu se soustředit.

Roši: Tak to bývá s lidmi. Někdy jejich mysl čistá a čilá, jindy malátná a pomalá. Důležité je nedovolit, aby vás to zklamalo nebo znechutilo. Pouze pokračujte v cvičení (rezolutně).

Roši: Stále ještě jste nedosáhl seberealizace a divím se proč? Tolikrát jsem vám opakoval, přestaňte myslet rozumově, přestaňte analyzovat, odložte veškerý intelekt. Osvoboďte mysl od postřehů, vír, předpokladů. Udeřím vás hůlkou (udeří studenta). Křikl jste Au! V tom Au je celý vesmír. Co je tím více? Liší se od toho Mu? Kdyby tu byl oheň a vy do něho sáhl, také byste křičel bolestí. Lidé myslí na oheň jako na něco, co produkuje teplo, nebo pálení. Ale oheň je jen oheň a když se popálíte a budete křičet Au, bude to jen a jen Au!

Student: Kde chybuji? Vy jste osvícen a já ne. Jaký je rozdíl mezi mým sáhnutím do ohně a vaším?

Roši: Rozdíl není absolutně žádný! Verš v Mumonkamu říká: Když svítí slunce, jeho paprsky dopadají na celou zemi, když prší, svět je vlhký. Není v tom ani krása ani ošklivost, ani dobro ani zlo, nic absolutního, nic limitováno.

Student: Chci vidět jako vy, akceptovat život jako vy, ale nedokážu to.

Roši: Tady není co akceptovat. Vše, co potřebujete je jen „vidět“ když koukáte a „slyšet“, když posloucháte. Jenomže průměrný člověk to prostě to prostě nedokáže. Neustále je zmítán idejemi a obklopen postřehy, křiknete Au!a to bude samozřejmý fakt Au. Je za tím ještě nějaký smysl?

Student: To všechno intelektuálně chápu, ale nepomáhá to.

Roši: Vezměte své chápání jako chápání. Musíte se zbavit všech idejí.

Student: (přerušuje ho) Neměl jsem ideje než jsem sem přišel. Jen jsem se vší silou koncentroval na Mu a nemyslel jsem na ni jiného.

Roši: Dobře. Až se vrátíte na své místo, přestaňte usilovat o dosažení jednoty s Mu a zkousejte jinou otázku: Proč nedokáži realizovat, že když poslouchám, není to nic jiného, než poslouchání?

Student: Vím, že bych to měl dělat ale nemohu.

Roši: Tady není nic k vědění, ničemu „nemáte“ porozumět. Pouze máte pochopit fakt, že když prší, je země vlhká a když svítí slunce, je země obklopena jeho paprsky. Berte porozumění jako porozumění a nic jiného. Jestliže si myslíte: Nesmím rozumět nebo Musím rozumět, přidáváte další hlavu k té, co jíž máte. Proč nedokážete brát věci tak, jak jsou (v jejich přirozené podstatě?)

Student: To bude asi můj problém: Podvědomě si myslím, že jsem individuum a že jsou i další individua.

Roši: Ale až se tohoto základního omylu zbavíte, v záblesku satori přijdete s křikem: Ach, už to mám!

Roši: Co je to? (udeří studenta hůlkou do ramene). (žádná odpověď). Je to Mu, jen a jen Mu. Když tlesknu rukama je to jen Mu, není tu nic, nad čím byste měl spekulovat. Pokud se pokusíte i o tu jen nejmenší analýzu, nikdy nerealizujete Mu.

Student: Cítím, že stále bojuji sám se sebou.

Roši: Přestaňte o tom přemýšlet! Přestaňte užívat hlavy! Sjednoťte se s Mu a určitě dosáhnete osvícení. Vždyť ve skutečnosti neexistuje žádné „já“, proti kterému byste musel bojovat. Mu je všechno. Mu je nic. Tak dlouho, dokud budete vědomě nebo nevědomě myslet na to, že jste tady vy a vše ostatní je odlišné, budete marně usilovat o proniknutí Mu. Jste blízko kenšo. Jen jediný krůček! Buďte ostražitý! Neoddělujte se od Mu ani na tak malou vzdálenost jako je tloušťka listu papíru!

Student: Výsledek vaší včerejší rozmluvy se mnou je ten, že již nespojuji „sebe“ („I“) s tělem nebo akcemi. Ale když se ptám, Kdo je ten, kdo všechno ví?, vyvodím z toho, že Já jsem ten, kdo zná. Jsem znovu tam, odkud jsem začal?

Roši: To, co vám řeknu bude pro vás velmi důležité, tak dobře poslouchejte. Vaše mysl, jako zrcadlo, odráží vše: tento stůl, tuto podložku, cokoliv vidíte. Když nevnímáte nic, odráží sebe sama. A teď, mysl každého člověka je odlišná. To, jak vaše mysl odráží objekty, je odlišné od toho, jak je odráží vaše mysl. Cokoliv ve vaší mysli je i odrazem vaší mysli a je to tedy vaše. Takže když vnímáte tuto podložku nebo tento stůl, vnímáte i sebe. A znovu, když je vaše mysli zbavena všech koncepcí (názorů, idejí, hodnot, předpokladů), odráží sebe sama. To je podmínka nerozdílnosti, Mu. A nyní, to vše je jen pouhý obrázek. To, co musíte udělat, je uchopit pravdu osobně, takže budete moci říci: Aha, no ovšem. To je osvícení.

Roši: Stále jste nezachytil Mu – to je velmi zlé.

Student: Ne, lituji, že to musím říci.

Roši: Mu není nic, co byste mohl cítit nebo ochutnat nebo se toho dotknout. A pokud to má tvar nebo formu, není to Mu. To, co máte ve své mysli, je jen obraz Mu. Musíte to vymazat!

Student: (přeruší ho) Mohu vás ujistit, že ve své mysli nemám žádný obrázek.

Roši: Mu je mimo mínění nebo nemínění. Nemůže být poznáno ani smysly ani rozumem. Vzdejte se svých falešných postřehů a najednou budete pln Vědomí, ale musíte vše dělat víc násilně, přilněte k Mu jako hladový pes ke kosti. Soustřeďte se: Mu! Mu! Mu! Celým srdcem.

Roši: Mohu vám říci, že z vaší chůze vidím, že jste stále nepronikl Mu. Dřímete, vaše mysl je rozrušena. Pokud byste Mu měl, přišel byste beze spěchu a jistě, cele ponořen do sebe, jako byste nesl nejvzácnější poklad na světě.

Student: Ale už nejedním v dualitě jako jsem jednal. Když se směji, nemyslím „já se směji“ ale pouze „směji“. Stejné je to, když cítím bolest a jiné.

Roši: To je v pořádku, ale jestli chcete dosáhnout seberealizace, nesmíte se zastavit, abyste mi pogratuloval. Jinak se oddělíte od Mu a ztratíte se ve stejné dualitě, od které utíkáte. K osvícení potřebujete dosáhnout totální jednoty s Mu, nic víc. Musíte vyprázdnit mysl a stát se spáčem, nesoucím křehký poklad, který by mohl být v důsledku jediného chybného kroku nenávratně zničen. Nesmíte lelkovat, ani v náznaku.

Student: Cítím, že nejsem daleko od osvícení, ale nějak se nemohu sebrat k poslednímu úderu.

Roši: Realizace vaší pravé podstaty může být přirovnána k tomuto (položí dlaň jedné ruky do druhé): vrchní ruka je jako velký kámen. Reprezentuje mysl průměrného člověka, mysl ovládanou klamajícími myšlenkami. Spodní ruka reprezentuje osvícení. V realitě jsou to jen dva aspekty jednoho. A nyní, k přemístění rukou potřebujete značnou sílu, protože mysl je těžká iluzemi. Síla, to zde znamená nepolevující koncentrace. Když pouze zvednete mysl s vrchu a necháte ji spadnout, nikdy nedosáhnete zkušenosti vlastní podstaty. Musíte je vyměnit rychlým hmatem (demonstruje to s rychlostí a jistotou)! A hle, zde je osvícená mysl, jasná a bez vady! Neodpočívejte, snažte se ze všech sil!

Roši: Něco mi chcete říci, že?

Student: Ano.

Roši: Tak kupředu.

Student: Řekl jste mi, abych se ptal sám sebe: Proč nedokáži jen vidět, když se dívám? Proč nedokáži pochopit, že když mne uhodíte hůlkou a já vykřiknu Au, že v tom Au je celý vesmír? Já odpovídám, že když vidím tu hůlku jako hůlku v jejím limitovaném smyslu a nic víc. Vidím jen podložku a nic víc. Slyším zvuk jen jako zvuk a nic víc.

Roši: Díváte se na věci jen z jedné strany. Kdybych si přikryl hlavu a vystrčil jen ruce, viděl byste pouze ruce a mohl byste si myslet, že jsou to dvě odlišné věci, ale abych se odkryl, viděl byste, že jsem také osoba, nejen pouze ruce. Stejně musíte zjistit, že vidět objekty jako oddělené entity je jen polovina pravdy.

A nyní k další věci. Všimněte si té elektrické lampy vedle mne. Je spojena se stojanem, stojí na stole, stůl je na podlaze, podlaha ukončuje místnost, místnost dům, dům stojí na zemi, země má vztah k obloze a obloha k vesmíru. Takže tato lampa neexistuje pouze sama o sobě, ale je propojena s celý vesmírem a když se pohne, pohne se celý vesmír. Samozřejmě vše, co vám tu povídám, je pouze vysvětlení reality a ne její výraz. A ještě něco, vezměte si kruh a jádro (střed). Bez jádra není kruh, bez kruhu není středu. Vy jste střed a vesmír kruh. Jestliže vy existujete, existuje celý vesmír a jestliže zmizíte, zmizí i vesmír. (Protože jsem, nebesa visí a země je pevná. Protože jsem, slunce a měsíc krouží kolem. Následují za sebou čtyři roční období, věci jsou zrozeny, protože jsem já, protože je tu Mysl. - Eisai, Kozen Gokokuron).

Všechno je spojeno a vzájemně závislé. Tato krabice na stole neexistuje nezávisle sama o sobě. Existuje v mých očích, které ji vidí jinak než vaše a jinak než oči jiné osoby. Kdybych byl slepý, přestala by pro mne existovat. Nebo další příklad. Předpokládejme, že jíte cukr, zatímco jste nemocný a tak řeknete – je to hořké, ale ostatní budou tvrdit, že to je sladké, že je to cukr. Pro vás ale nicméně je to hořké. Hořkost cukru je tedy relativní vzhledem k vaší chuti – kvalita závisí na vás. Všechny existence jsou relativní, ale každý z nás si vytváříme vlastní svět, každý vnímáme podle stavu své mysli.

Student: Teoreticky tomu všemu rozumím. Dokáži pochopit, že když slunce zmizí, zmizím i já, ale nejsem přesvědčen, že já jsem slunce nebo celý vesmír.

Roši: Ale jste. Až vy umřete a vesmír umře s vámi, vy s vesmírem nebudete odděleni ale jednotní. Osvícení není nic víc než realizace zkušenosti, že svět diskriminace a svět nerozdílnosti nejsou dva světy. Až to přímo a pozitivně zažijete, budete osvícen.

Student: Co je Mu? Je to realizace nerozdílnosti?

Roši: Realizovat nerozdílnost je jen první základní krok, ale realizace je nekompletní, pokud nejde ještě dále. Poté, co nahlédnete do své opravdové podstaty – budete osvícen – uvidíte všechny objekty jako současné fenomeny, podléhající nekonečné změně, ale uvidíte je zároveň v aspektu jich samotných a skrz ně. Pak porozumíte, že bez nerozdílnosti nemůže existovat žádné individuum. Mohu vám to ukázat na tomto papírovém vějíři. Jedna strana má mnoho pruhů, druhá je čistě bílá. Bílá strana může být nazvána nerozdílná, pruhovaná může být nazvána diskriminující. To, co způsobí, že pruhy se nám jeví jako pruhy, je bílá, nerozdílná strana vějíře. Jsou to dva aspekty jednoho. A zatímco diskriminující aspekt je subjektem nepřestávající změny, nerozdílné je neměnné. Protože jste filosoficky zaměřená osoba, myslím, že lepší pro vás, než se pokoušet ztotožnit se s Mu, bude v tomto bodě soustředit se na to, co jsem vám řekl (právě), dokud nedokážete vnímat svou podstatu. Je to jasné? To teď bude vaše praxe. 

Je tento web to co vám je blízké?

ano (13 | 100%)
ne (0 | 0%)
Tvůrci lidské DNA
Nově doplněné rozhovory se žáky.
Zápatí stránek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one